Stejně jako v předchozích letech vyrazili deváťáci se svými učiteli na třídenní splouvání řeky Ohře z Karlových Varů do Perštejna. Vody v řece bylo dostatek, sluníčko se na nás smálo, zkrátka, vodácká idyla. Malé jezy ve Varech se nám podařilo překonat bez zaváhání, „karlovarskou šutronádu“ všichni také úspěšně prokličkovali. Předchozí trénink na kánoích na Kamencovém jezeře je znát. A tak se prubířským kamenem stala peřej Hubertus. Těch co projeli bez zvrhnutí bylo letos poskrovnu. A tak si mnozí vyzkoušeli plavbu v proudu bez lodě. Po pochytání lodí a pádel jsme pokračovali k cíli etapy, tábořišti v Dubině. Na bouřku a liják, které nás tu večer zastihly, hned tak nezapomeneme. Stany ale odolaly. Poučení pro některé do budoucna: stan je lepší postavit na vyvýšeném místě! Po rybníku, ve který se večer během hodiny proměnilo tábořiště, není ráno ani památky. Etapa z Dubiny do Vojkovic je vzhledem k vyššímu průtoku vody v řece po lijáku nezvykle rychlá. Také kameny v peřejnatých úsecích okolo Kyselky a Velichova zůstávají ukryté dostatečně hluboko pod vodní hladinou, takže se jim nemusíme tak často vyhýbat. Ve Vojkovicích si užíváme sluníčka, koupání v řece a pohodového táboření. Poslední etapa do Perštejna uteče jako voda v řece. Děti zjišťují, že získávají na lodi jistotu. Překážky, jako jez mezi Stráží nad Ohří a Bočí, sjíždějí s bravurou zkušených vodáckých harcovníků. Jsme v cíli. Vytíráme lodě, odevzdáváme pádla a vesty v půjčovně a hurá na vlak. Tak zase za rok. AHOJ!
Luděk Hrbek
